Úvaha o dnešním světě

Je třeba si uvědomit, že opravdu žijeme v přelomové době!

Je třeba si uvědomit, že současná krize není jen krizí finanční, ale v zásadě krizí hodnot!

Nedevalvuje pouze euro a hodnoty, které bychom si za něj rádi koupili, ale devalvuje především povědomí o hodnotách skutečných!

Problém dneška je v tom, že nás samotné ovlivňují civilizační faktory mnohem více, než celou zeměkouli dohromady. Člověk, totiž není svým vybavením připraven na změny a tempo, které si připravil. Naše epocha je založená na stálém, nekonečném gradování a člověk sám, už viditelně nestačí.

Změny, životního stylu, které jsme zvláště my ve východním bloku museli vstřebat za posledních dvacet let, se v rychlosti a rozsahu nedají srovnat s žádnou epochou v dějinách lidstva. Nejedná se totiž o změny ve výjimečné situaci, jako je válka, živelná pohroma apod., ale právě o změny ve vnímání světa jako takového!

Když budeme sledovat vývoj člověka pouze tam, kde o tom máme určité písemné zmínky, tedy alespoň 4000 let zpátky uvidíme, že spousta věcí bylo stále stejných a pokud se měnily, tak velice pomalu, pozvolna. Všichni jsme tedy vybaveni genetickou informací, že nic není ze dne na den. Každá změna si žádá čas, přípravu, dobu jakéhosi zrání, dobu zkušební, vývojovou, zaváděcí, ověřovací, dobu zvykání a přivykání a teprve potom se může mluvit o změně.

Celých 4000 let žil člověk velice podobně, v dřevěných, plátěných, kamenných, nebo cihlových obydlích, kde mu bylo v létě horko, ale stín a v zimě zima, ale neumrznul. Zapálil oheň, hřál se u něj, vařil na něm a díval se do něho. Je celkem jedno, jestli se toto děje na ohništi, v krbu, nebo v kamnech. Tisíce let to byl stále tentýž oheň.

Většinu toho, co potřeboval mu poskytla země v nejbližším okolí a to co neposkytla přímo, poskytl blízký člověk, který uměl šít, kovat, péct atd. Tedy malé specializované činnosti, vycházející z potřeb lidí v součinnosti s místem a životním cyklem.     

Dnes, zdá se, je všechno jinak, ale přeci jen všechno, co opravdu potřebujeme a hlavně i to, co dodnes máme je z přírody! Nespadlo to z kosmu.

Možná si jen dostatečně neuvědomujeme, že veškerá naše obživa nevyrůstá kdesi v centrálních skladech obchodních řetězců.

Jako by nám chyběla soudnost….

K čemu nám to je, že můžeme létat z jednoho konce světa na druhý, můžeme sledovat kongresy i katastrofy v přímém přenosu, můžeme kdykoli vyhledat jakoukoli informaci, když nás to lidsky nikam výrazně neposunulo?

Jak je možné, že téměř všechny naše činnosti dosáhly za těch tisíce let nesmírného vývoje, (v medicíně, vědě, technice, nebo zábavě), ale morálka, etika, náboženství, láska je na tom úplně stejně jako na začátku, ne-li hůř?

A proto je třeba o těchto věcech více přemýšlet, více mluvit, více psát!